Performance

Často mi jako malíři, který usiluje něco sdělovat a komunikovat, chyběla bezprostřední silná odezva od diváků. Chtěl jsem cítit kontakt a zpětnou vazbu, být viděn a vidět. Nestačilo mi zpívat (resp. spíše jaksi mňoukat) a bubnovat na fakultním večírku, oblečený jen v upnutých dámských šatech červené barvy, ačkoliv se to tenkrát setkalo s velkým ohlasem, ale směle dávat to, co jsem zvyklý dávat v obrazech - to nejdůležitější a nezjajímavější, co zrovna zažívám, převážně z oblasti spirituální. Jakobych se bál na té nové půdě, na půdě performance, přidržoval jsem se ještě známého - média malby, anebo mi to možná jen přišlo přirozené, aby z konkrétní akce vznikl také určitý hmatatelný artefakt. Jeden semestr roku 2002 jsem strávil u profesora Rullera v atelieru stejného jména, totiž Performance. Od určité chvíle jakoby tato extrovertní tendence zase utichla, ale myslím, že možná opět dostane prostor se naplno projevit...