Václav Cílek: Rudice (Pískovna-Lom Kaolín) a jeskyně Býčí skála

Několik fotografií z exkurze do lomu u Rudice a k Býčí skále s Václavem Cílkem konané dne 12.4.2008.

Už to tak vypadá, tak od první exkurze s panem doktorem Cílkem, které jsem se zúčastnil a která se věnovala rovněž Býčí skále, uplynul skoro rok a půl. Jo, utíká to... Nechali jsme Punkwa-van u Býčí skály a jsouc bez mapy a znalosti terénu, optali se místní Z.O. jeskyňářů na nejkratší cestu na místo srazu, to jest do lomu Kaolín u Rudice. Odpovědí, podanou v půvabném nářečí (hópněte tudma přes hřbítek..pak to vemte ňákó tó lesní traťó) jsme se bavili ještě celkem dlouho, stejně jako i trvanlivou čtyřkou na cedulích "Rudice 4 km", která nás provázela neuvěřitelnou dobu bez ohledu na naše pocity z ujité cesty. Mysleli jsme si, že naše kroky byly zčásti bludné, avšak jak se později ukázalo, nebylo to až tak hrozné, zkratka přes "hřbítek" Býčí skály je geniální a při udržení základní orientace jsme dovedli skupinu zpět i přes odlišný názor pana archeologa. (Jen zapracovat na té iniciativnosti a vyhnout se tak prostojům...) Mimochodem svižný výšlap pěkně zahřeje stehenní a srdeční svalstvo. :) Chvílemi trochu krápalo, ale pak se udělal krásný slunný den. Najednou se před námi v lese vyloupnul lom a jako na dlani jsme před sebou měli i všechny naše přátele. V lomu Kaolín ukazoval Vladimír Merta jak správně připravit z přírodních pigmentů třením na kamenné desce vydatné a kryvé barvy. Byli jsme si tam pro ně už jednou, ale spokojili jsme se tehdy jako správní primitivové s jejich hrubou neúpravou, Lukáš Hladík jimi bez velkých technologických fíglů, jen pomocí vody na surové plátno namaloval nejlepší bakalářku. Ovšem možno i jinak. Lom je krásné místo samo o sobě. V laguně, trvale zbarvené částečkami jílu jsme viděli bohaté hrozny žabích vajíček. Také jsme promluvili s panem doktorem Cílkem o našem společném projektu, který doufejme předvedeme na jaře 2009 v Galerii města Blanska a v neposlední řadě se po pěti měsících vrátila z Indie Apaluška a hned se zúčastnila nejbližší exkurze. :) Co se týče nového setkání, bylo jich několik, zejména mě zahřálo zjištění, že lidé, co se kolem neustále ochomýtali s kamerou a mikrofonem v kožíšku, natáčející hodinový dokument pro Českou televizi o globálních změnách a názorech významných současníků na ně, jedním z nichž byl právě pan doktor Cílek, byli bývalí Adrianovi spolužáci z ročníku na FaMU. Jaká to milá náhoda! :)

Wart na vrcholu Býčí skály, 12.4.2008 Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Václav Cílek: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Přírodní pigmenty lom Kaolín Rudice, 12.4.2008, exkurze FaVU Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Žabí vajíčka: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008

V jednom momentě jsem zachytil obnažený ocásek příležitosti a svlékl pohotově neviditelného hada Spontánnosti z křehké košilky, mytické tělo symbolického výkladu Bláznovství se blýsklo, byť nejasně, což je samozřejmě lépe. Stalo se to takhle: jistý mladý odborník na pravěké náboženství přikládal dřevo do ohně, mezi kusy paliva se vyskytlo tlusté krátké poleno ve tvaru trůnu. Okamžitě se mi vybavila vize britského korunovačního trůnu s pozoruhodným kamenem vespod, kdosi ale zmínil vizi jinou, o mrtvých králích, které Vikingové po smrti spalovali na lodích. Ihned jsme se do toho s Lukinem a Markem dali. Vytvořili jsme v rychlosti sošku krále z materiálu všudypřítomného, který zároveň poskytoval dobrou paletu barev a figurku posadili na trůn. Nejlepší detail byl okrový Úd s červenou hlavou a bílým ejakulátem. To, co se pak dělo s pozorovatelnou hmotou v ohni, jsem coby spontánní magor, opřen jemně v duchu o inspiraci Germánskou Knihou mrtvých, jak ji vykládá Holger Kalweit, ožvanil si hravě asi takto:

Pro vstup na Práh potřebuje Král míti Kouli a Zmrzlinu.
V okamžiku překročení Prahu Král upouští naň Kornout,
však Kouli ponechává při sobě.
V jednom okamžiku se jeho tělo pokryje potem,
v následujícím ztratí svou původní barvu a získá jednolitou černou,
jež pohlcuje celé světlo.
Radostně odevzdá plamenům své nohy jako první.
Odkládá opouštěné dimenzi tu část, kterou již nebude v té další potřebovat.
Potom Královy ruce puknou v ramenou.
Jeho tělo popuká a odhalí se srdce, které shoří.
Ovšem Oči jsou stále živé a Král se nepřestává tlemit.
Stejně tak Zlatá Koruna na jeho hlavě sedí nepohnutě.
Ruce upadnou a rovněž od pasu dolů se tělo odlomí
a Král stoupá vzhůru (do Plazmy).
Na vrcholu výstupu se odštípávají a odletují do popela kousky Královy kůže.
Odhaluje se růžové maso, nitro v skrytu.
Oči zůstávají živé, i úsměv za popukanými trhlinami povrchu.
Král se vrací zpět na zem, naklání se i s trůnem dolů,
a padá tváří do popela.
Oheň vychládá.
Celé tělo se rozpadá na prach.
Král je cele zpátky doma ve svém Království.

Magické pálení symbolického Krále: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Magické pálení symbolického Krále: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Magické pálení symbolického Krále: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008 Magické pálení symbolického Krále: Lom pískovna Kaolín Rudice, 12.4.2008

Potom ještě mnoho z nás malovalo přírodními pigmenty na papír, někteří následně své obrázky spálili. Vydali jsme se na cestu zpět k Býčí skále, kde byla domluvena prohlídka jeskyně v jejím nitru, která má být údajně se svými 17km druhým nejrozsáhlejším jeskynním systémem v České republice (po Amatérské). Cestou jsme se zastavili u místa, které pěkně upravil poustevník Marek, podivín, který bydlí po jeskyních a kterému my říkáme Hoiči, podle postavy v japonské horrorové pohádce Kwaidan, protože hraje stejně jako slepý mnich Hoiči na píšťalu, i když šakuhači to není. Poustevník Marek je prý rovněž jakýsi speleolog anarchista, který se nerad dovoluje jiných jeskyňářských organizací, oficiálně spravujících určité území, zda v jejich revíru může kopat a bádat. Někteří jeskyňáři ho proto údajně nemají příliš rádi, asi nemají dost pochopení pro náboženství, které podle nich do speleologie nepatří, kdo ví, jak to je, nicméně to místo mu všichni chválili, okrášlil úžasně i okolí, navršil kameny na cestu, dobře postavil rumpál... My ho občas vídáme v centru Brna, jak ve svém dlouhém zeleném poustevnickém hábitu hraje na píšťalku a nechává se obdarovat kolemjdoucími. Mimochodem zrovna teď se dozvídám, že právě ten den, co jsme tam byli, se Hoiči vrátil z Indie! Nejvíc byla stejně nakonec ta návštěva jeskyně v Býčí skále. Podle mě jedna z nejzajímavějších a nejkrásnějších v Moravském krasu, například prostor, kde kolem Vás teče v podzemí Jedovnický potok je vysloveně vstřícný, jak poznamenala Jana Preková. Ani jsem tam nic nevyfotil. :) Rozhodně doporučuji. Většina výletníků pak v jeskyni strávila noc, my jsme jeli přespat do svých obvyklých pelechů do Brna.

Podívejte se na fotky z tohoto výletu od Klárky.

Aktualizace (27.3.2009): téměř po roce jsem náhodou včera uviděl záběry z tohoto výletu na ČT2.
Další výlety s Václavem Cílkem:

Býčí skála
Slavkov u Brna
Holštejn

Seznam všech článků



Painter Jan Karpíšek



EN:   Home    Paintings    CV    Other deeds, texts, links    Commentaries, guestbook    Contact

CZ:   Domů    CV    Obrazy    Další činnosti, texty, odkazy    Komentáře, guestbook    Kontakt

Other languages: deutsch   français   italiano   español   по-русски   日本語   汉语