Tentokrát jsem se vypravili do Slavkova, kde proběhla v roce 1805 Bitva tří císařů. S panem doktorem jsme byli mj. také u
Býčí skály a v holštejnské jeskyni
Hladomorna. Bitva nás ovšem příliš nezajímala, až na počet obětí, který jsme odhadovali úplně špatně a také podivnou stísněnost krajiny, mylně spojovanou s pozůstatky válečné hrůzy.
Pravým důvodem cesty bylo podzemí slavkovského zámku. Z Brna jsme vyrazili historickým parním vlakem, který se zpozdil o 20 minut. S naším průvodcem Dr. Cílkem a větší částí skupiny výletníků jsme se setkali v zámeckém parku.
Probíhalo zde právě cosi jako "přijímání světla", protože byl zrovna krásný slunný den, i když pěkně chladný. Přišli jsme až po tomto rituálu a byl jen okrajově zmíněn, takže o přesném postupu se můžeme jen dohadovat.
Prošli jsme si rozsáhlý zámecký park, do něhož zasahuje golfové hřiště Austerlitz. Na jednom z greenů se Václav Cílek zastavil a neodpustil si poznámku o znásilněné přírodě, ta tráva už nepřipomínala trávu,
ale k ochutnávce, ke které nás vyzval, jsem se pro obavu z herbicidů neodvážil(!). Pak jsme konečně zamířili do zámku. Čekání na prohlídku podzemí jsem si krátil blbnutím ve figurinách ježibaby a Napoleona, do jejichž otvorů v hlavách můžete strčit vlastní obličej, a utahováním si z rozličných méně vkusných dekorací, které okrášlují interiér zámku.
V samotném "sklepě" jsme si prošli prostory, vybílené a pospravované v době nemálo minulé, kdy byly využívány jako velkosklady ovoce. Od slečny průvodkyně jsme se dozvěděli něco z historie stavby, mj. to, že celý zámek dle původního architektova plánu, nemohl zchudlý rod pánů ze Slavkova dostavět, dnešní podoba je tedy pouhou polovinou plánovaného půdorysu.
Následovala ještě zajímavější krátká přednáška Václava Cílka o egyptských knihách o podzemí, tmě a jeskyních, která uvedla čtvrthodinu v temnotě po zhasnutí světel. Ta byla pro mnohé vzácnou chvílí meditace, zde navíc daná do souvislosti s dříve nasávaným světlem.
Čas strávený ve tmě se protáhl, i když teprve v závěru vymezené doby se začalo dít něco pozoruhodného, mysl se uklidnila, ale byla citlivá a s pozorností ostrou prožívala jemnou blaženost. Ostatní byli roztroušeni v prostoru podzemí a různě usazení u zdí a na schůdcích.
Jako obvykle jsem se musel vrátit za povinnostmi do Brna, takže o další část exkurze, návštěvu komendy a spodního patra slavkovského podzemí jsem přišel.
